LilyPond – Learning Manual

Přílohy

1. Installing

This gentle, step-by-step installation tutorial guides you through installing LilyPond and creating a first music score.

LilyPond input files are simple text files. You can use any raw text editor to edit a LilyPond file (not a rich text editor such as Microsoft Word), but there are several editors tailored specifically for LilyPond, making the editing process very comfortable. Because a choice has to be made, this tutorial uses Frescobaldi, which is the most popular among such editors right now. However, there are several other options available. For more information, see editing Easier editing.

Please choose the tutorial according to your needs. (If you don’t know what the „command line“ is, you want the graphical setup!)

1.1 Graphical setup under GNU/Linux

These instructions work for the GNOME environment, for example on the default flavors of Ubuntu and Fedora. In other desktop environments, they can likely be adapted. For more minimal GNU/Linux distributions, see Command line setup.

First, find the GNOME Software app.

In GNOME Software, search „Frescobaldi“.

Install Frescobaldi. Behind the scenes, this should also automatically install some version of LilyPond.

Open Frescobaldi. It starts on a new file with some pre-filled text that will be explained later.

After the \version line, enter a new line containing exactly this:

{ c' }

Now click on the LilyPond icon, or press Control-M. On the right, a simple score appears.

Congratulations, you have just created your first music sheet with LilyPond! If you’re satisfied now, you can skip the rest of this section. However, it may be that the version of LilyPond that was installed is not the same one as this documentation is for. If you want a different LilyPond version, you can register it in Frescobaldi, without losing the initial one. To do this, first download the archive from Download, and double-click to unpack it.

Move the unpacked folder out of your Downloads folder to the folder where you want to permanently store it. For example, put it in your home folder.

Now, in Frescobaldi, go the Preferences.

Select „LilyPond Preferences“, and click „Add“ to register a new LilyPond version.

Click on the file explorer icon.

Navigate to the folder you just extracted, then inside this folder, to ‘bin’ and finally ‘lilypond’.

You’re done! You can click ‘OK’. You now have two versions of LilyPond installed.

Now turn to Cvičení to learn more about LilyPond’s syntax.

1.2 Graphical setup under Windows

Download LilyPond for Windows from Download. The file will a ZIP archive called ‘lilypond-x.y.z-mingw-x86_64.zip’ (where „mingw“ means it’s for Windows). Extract this in the file explorer. Place the resulting directory lilypond-x.y.z-mingw-x86_64 in a permanent location; the actual folder doesn’t matter, you just need to put it somewhere you won’t move it afterwards. For example, you could choose your home folder.

After this, download the latest release of Frescobaldi from the project’s download page. Choose the ‘.exe’ file.

Double-click on the downloaded file in the file explorer. This launches the setup wizard.

Accept the license and install Frescobaldi using the wizard. You will find a startup screen like this:

Navigate to the Frescobaldi preferences.

Navigate to „LilyPond Preferences“ on the left.

Click „Edit“ on the right. This leads to a dialog for choosing the LilyPond executable.

Click on the folder icon and navigate to the lilypond-x.y.z-mingw-x86_64 folder you previously created. Inside this folder, open ‘lilypond-x.y.z’, then ‘bin’, and finally select ‘lilypond’.

Now click „OK“.

Click „OK“ again.

Type this simple file in the window:

\version "2.24.0"

{ c' }

Compile it with Control-M or using the „LilyPond“ icon. A minimal score appears.

Congratulations, you have just created your first music sheet with LilyPond! Now continue with the Cvičení to learn more about LilyPond’s syntax.

1.3 Graphical setup under macOS

Download LilyPond for macOS from Download. The file will be an archive called ‘lilypond-x.y.z-darwin-x86_64.tar.gz’ (where „darwin“ means it’s for macOS). In the Finder, extract this archive. Place the resulting directory lilypond-x.y.z-darwin-x86_64 in a permanent location; the actual folder doesn’t matter, you just need to put it somewhere you won’t move it afterwards. For example, you could choose your home folder.

After this, download the latest release of Frescobaldi from the project’s download page. Choose the ‘.dmg’ file.

In the Finder, double-click on the file to run the installer. At this point, you might encounter a problem:

This is because Frescobaldi is developed independently from Apple. Nevertheless, it is totally secure software, but you have to tell Apple so. To do this, you first need to click „Cancel“. After having clicked „Cancel“, open the „System Preferences“ app and select „Security & Privacy“.

Then click „Open Anyway“.

This leads to a new security warning. This time, you have the option to accept. Select „Open“. Again, do not fear: Frescobaldi is completely secure for your system.

Frescobaldi is now open. Find the Preferences.

Click on „LilyPond Preferences“ on the left.

Click „Edit“ on the right. This opens a new window:

Click on the ‚folder‘ icon. A Finder window opens. Navigate to the ‘lilypond-x.y.z-darwin-x86_64’ folder you saved earlier. Inside it, find ‘lilypond-x.y.z’, then ‘bin’ and finally ‘lilypond’.

When you press „OK“, a new security warning about LilyPond will likely appear. Again, first click „Cancel“, then enable LilyPond in the preferences, and redo the procedure to select ‘lilypond’ in the Finder.

Now click „OK“ to everything until you are back to the main Frescobaldi window. Enter this simple file in source view on the left:

\version "2.24.0"

{ c' }

Click on the button with the LilyPond icon to compile the file, or use the Control-M keyboard shortcut. For a third time, the system will warn you about security, this time with „gs“ (GhostScript). Once more, go to the System Preferences to enable the program to be executed.

Finally, the next compilation run will work and you will find a minimal score.

Congratulations! You have compiled your first music sheet with LilyPond. Now continue with the Cvičení to learn more about LilyPond’s syntax.

1.4 Command line setup

On many GNU/Linux distributions, LilyPond can be installed from the package manager. This is also the case on macOS using either MacPorts or Homebrew.

In any case, you can install LilyPond by downloading the archive from Download and unpacking it. The binaries are usable immediately after unpacking. You can run

/.../lilypond-x.y.z/bin/lilypond file.ly

(on Windows, replace the slashes ‘/’ with backslashes ‘\’).

This compiles file.ly, and produces file.pdf. To test your setup, you can use this minimal file:

\version "2.24.0"

{ c' }

This will produce this output in ‘file.pdf’:

Now continue with the Cvičení to learn more about LilyPond’s syntax, or see Command-line usage for more information on calling LilyPond on the command line.

2. Cvičení

Tato kapitola čtenáři představuje základní práci s LilyPondem.

2.1 Přeložení zdrojového souboru

„Sestavení“ je pojem, který se používá pro přeměnu vstupního souboru pro LilyPond programem LilyPond do notového výstupu. Výstupními soubory jsou v první řadě soubory PDF (pro prohlížení a tisku), MIDI (pro přehrávání) a PNG (pro používání na internetových stránkách). Vstupními soubory pro LilyPond jsou prosté textové soubory.

První příklad ukazuje, jak takový jednoduchý vstupní soubor může vypadat.

{
  c' e' g' e'
}

Obrazovým výstupem je:

Dodatečně LilyPond rozlišuje Psaní velkých a malých písmen. ‘ { c d e }’ je přípustný kód, ‘ { C D E }’ naproti tomu vede k chybovému hlášení.

2.2 Jak se píší vstupní soubory

Tento úryvek vysvětluje základní skladbu LilyPondu a pomáhá na začátku se zápisem vstupního souboru pro LilyPond.

2.2.1 Jednoduchý notový zápis

LilyPond přidává některé části notového zápisu automaticky. V následujícím příkladu jsou zadány jen čtyři výšky tónů, ale LilyPond přesto zapíše klíč, taktové označení a rytmus (délky not).

{
  c' e' g' e'
}

Tato nastavení je možné změnit, ale ve většině případů jsou automatické hodnoty v zásadě použitelné.

Výšky tónů

Slovníček: pitch, interval, scale, middle C, octave, accidental.

Výšky tónů se zadávají malými písmeny, která odpovídají názvu noty. Je ale důležité znát, že LilyPond ve svém výchozím nastavení používá anglické názvy not. Až na výjimku tyto odpovídají českým, proto se přednastavení LilyPondu pro toto cvičení ponechává. Touto výjimkou je nota h – v LilyPondu se musí na místo toho napsat písmeno b! České bé je naproti tomu zapsáno jako bes, his se proti tomu zapíše jako bis. Podívejte se také na Předznamenání a Názvy not v jiných řečích. Zde se popisuje, jak se používají české názvy not.

Nejjednoduššeji lze noty zadávat v režimu \relative. V tomto režimu je oktáva noty vbrána automaticky s tím, že se předpokládá, že následující nota je zapsána vždy tak blízko, jak je to jen možné, ve vztahu k předchozí notě, což znamená, že je zapsána nanejvýš o tři notové řádky výše nebo níže než předchozí nota. Začneme naším prvním nejzákladnějším příkladem notového zápisu, což je stupnice, kde stojí další nota vždy jen o jeden notový řádek nad předchozím.

% Počáteční bod napsat na jednočárkovaném C
\relative {
  c' d e f
  g a b c
}

První notou je jednočárkované C. Každá následující nota se nachází tak blízko, jak je to jen možné za předchozí – první ‚C‘ se takto počítá jako C od jednočárkovaného C. Nato následuje nejbližší možné D ve vztahu k předcházející notě. S těmito pravidly lze v režimu \relative zobrazit i melodie s většími intervaly:

\relative {
  d' f a g
  c b f d
}

Není nutné, aby první nota melodie začínala notou, která udává první notovou výšku. První nota (‚D‘) z předchozího příkladu je následujícím D, počítáno od jednočárkovaného C.

Tím, že člověk přidává odsuvníky (apostrofy) ' (klávesa Shift+#) nebo čárky , k \relative c' {, nebo je odstraňuje, může být oktáva první výšky tónu změněna:

% dvoučárkované C
\relative {
  e'' c a c
}

Vztažný režim se může zpočátku jevit matoucí, ale je to ten nejjednodušší způsob, jak zapsat většinu melodií. Podívejme se na to, H (b ve skladbě LilyPondu), které se v houslovém klíči nachází na prostřední lince, můžeme směrem vzhůru napsat C, D a E, a A, G a F směrem dolů pod H. Když tedy notou, která následuje po H, je C, D nebo E, napíše ji LilyPond nad H, když je to A, G nebo F, je napsáno pod ním.

\relative {
  b' c  % c je 1 řádek nahoru, tedy c nad b
  b d  % d je 2 řádky nahoru, nebo 5 dolů, tedy d nad b
  b e  % e je 3 nahoru, nebo 4 dolů, tedy e pod b
  b a  % a je 6 nahoru, nebo 1 dolů, tedy a pod b
  b g  % g je 5 nahoru, nebo 2 dolů, tedy g pod b
  b f  % f je 4 nahoru, nebo 3 dolů, tedy f pod b
}

Stejný výpočet se provádí i tehdy, když je jedna z not zvýšena nebo snížena. Předznamenání jsou při výpočtu zcela přehlížena. Přesně ten samý výpočet se obdobně provádí od každé následující výšky tónu po další výšku tónu znovu.

Aby se zapsaly intervaly, které jsou větší než tři notové řádky, lze oktávy změnit. Odsuvníkem (apostrofem) ' (klávesa Shift+#) posazeným přímo za název noty se oktáva zvýší o jednu, čárkou , se oktáva o jednu sníží.

\relative {
  a' a, c' f,
  g g'' a,, f'
}

Kvůli změně výšky noty o dvě (či více!) oktávy, se používají postupné odsuvníky '' nebo ,, – přitom se musí jednat skutečně o dva odsuvníky a ne o uvozovky "  (klávesa Shift+2)!

Délky tónů (rytmy)

Slovníček: beam, duration, whole note, half note, quarter note, dotted note.

Délka se označuje číslem, jež je zadáno přímo k názvu noty. 1 pro Celá nota, 2 pro Půlová nota, 4 pro Čtvrťová nota a tak dále. Notové nožičky a Trámce jsou přidávány automaticky.

Není-li označena žádná délka, používá se délka předcházející noty. Pro první notu je jako výchozí určena čtvrťová nota.

\relative {
  a'1
  a2 a4 a8 a
  a16 a a a a32 a a a a64 a a a a a a a a2
}

Aby se vytvořila Tečkovaná nota napíše se tečka . za délkou noty. Délka tečkované noty musí být udána výslovně, tudíž včetně čísla.

\relative {
  a'4 a a4. a8
  a8. a16 a a8. a8 a4.
}

Pomlky

Pomlka se zadává tím samým způsobem, jakým se zadává nota; jejím označením je r :

\relative {
  a'4 r r2
  r8 a r4 r4. r8
}

Taktové označení

Slovníček: time signature.

Druh taktu lze určit příkazem \time:

\relative {
  \time 3/4
  a'4 a a
  \time 6/8
  a4. a
  \time 4/4
  a4 a a a
}

Vyznačení tempa

Slovníček: tempo indication, metronome.

Vyznačení tempa a údaj metronomu lze zapsat příkazem \tempo:

\relative {
  \time 3/4
  \tempo "Andante"
  a'4 a a
  \time 6/8
  \tempo 4. = 96
  a4. a
  \time 4/4
  \tempo  "Presto" 4 = 120
  a4 a a a
}

Notový klíč

Slovníček: clef.

Notový klíč lze zapsat příkazem \clef:

\relative {
  \clef "treble"
  c'1
  \clef "alto"
  c1
  \clef "tenor"
  c1
  \clef "bass"
  c1
}

Vše dohromady

Zde je malý příklad, který obsahuje všechna tato vymezení:

\relative {
  \clef "bass"
  \time 3/4
  \tempo "Andante" 4 = 120
  c,2 e8 c'
  g'2.
  f4 e d
  c4 c, r4
}

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Nastavení výšek tónů, Zadání rytmu, Zadání pomlk, Udání taktu, Notový klíč.

2.2.2 Práce na vstupních souborech

Zdrojové soubory LilyPondu jsou si podobné se soubory ve většině programovacích jazyků: Obsahují označení verze, je třeba dávat pozor na psaní velkých a malých písmen a prázdné znaky jsou přehlíženy. Výrazy jsou uzavřeny do složených závorek { } a poznámky jsou značeny znakem procenta % nebo obklopeny %{ … %}.

Zdá-li se to nyní být nesrozumitelné, zde je vysvětlení:

• Označení verze: Každý soubor LilyPondu musí obsahovat označení verze. Označení verze je jeden řádek, který vyhlašuje tu verzi LilyPondu, pro kterou byl onen soubor napsán, jak je to zřejmé na příkladu:

  \version "2.24.0"
  

  Obvykle je označení verze v souboru napsáno nahoře.

  Označení verze je velice důležité ze dvou důvodů: 1. s jeho pomocí se lze pustit do automatické aktualizace vstupních souborů, když je třeba změnit skladbu LilyPondu. 2. je zde zapsána ta verze LilyPondu, která je nutná pro sestavení souboru.

  Když označení verze v souboru chybí, vydá LilyPond během sestavování souboru varování.

• Psaní velkých a malých písmen: Význam znaku se mění podle toho, zda je zapsáno velké (A, B, S, T) nebo malé (a, b, s, t). Noty se vždy musí zapisovat malými písmeny, ‘{ c d e }’ se chová vhodně, zatímco ‘{ C D E }’ vyrábí chybu.
• Prázdné znaky: Nehraje žádnou úlohu, kolik prázdných znaků nebo tabulátorů nebo prázdných řádků se nachází mezi znaky zdrojového souboru. ‘{ c d e }’ znamená totéž co ‘{ c       d e }’ nebo

  { c4                        d
                       e }
  

  Přirozeně se poslední příklad čte o něco hůře. Dobrým pravidlem je odsazovat bloky kódu dvěma prázdnými znaky:

  {
    c4 d e
  }
  

  Prázdné znaky jsou však nezbytné kvůli oddělení četných skladebných prvků od sebe. Prázdné znaky tedy mohou být přidány vždy, ale nesmějí být odstraněny. Jelikož chybějící prázdné znaky mohou způsobit velmi podivná chybová hlášení. Je záhodno přidat jeden prázdný znak vždy před a po skladebném prvku, zhruba před a po složených závorkách.

• Výrazy: I ten nejmenší úryvek kódu LilyPondu musí být uzavřen ve { složených závorkách }. Tyto závorky LilyPondu ukazují, že se jedná o hudební výraz patřící k sobě, právě tak jako k sobě patří kulaté závorky ‚()‘ v matematice. Závorky by měly být pokaždé obklopeny prázdným znakem, abychom se vyhnuli dvojznačnostem. Má to pak ještě být tak, aby se nacházely na začátku nebo na konci řádku.

  Příkaz pro LilyPond následovaný jednoduchým výrazem v závorkách (jako například ‚relative c' { … }‘) je též hodnocen jako jednotlivý hudební výraz.

• Poznámky: Poznámka je připomínkou lidskému čtenáři zdrojového souboru. Při zpracování souboru je programem přehlížena, takže na tiskový výstup not nemá žádný účinek. Jsou dva rozdílné druhy poznámek. Znak procenta ‚%‘ předchází řádkové poznámce: vše po tomto znaku je v tomto řádku přehlíženo. Obvykle je řádková poznámka připsána nad kódem, ke kterému se vztahuje.

  a4 a a a
  % Tato poznámka se odvolává na H
  b2 b
  

  Bloková poznámka je celým úryvkem s poznámkou. Vše, co je obklopeno %{ a %}, se přehlíží. Znamená to, že jedna bloková poznámka se nemůže nacházet v jiné blokové poznámce. Když byste to zkusili, ukončí již první %} obě blokové poznámky. Následující příklad ukazuje jedno možné použití poznámek:

  % Noty pro zajiskření zajiskření zde
    c4 c g' g a a g2
  
  %{
      Tyto řádky a noty dole jsou přehlíženy,
      protože se nacházejí v jedné blokové
      poznámce.
  
      f4 f e e d d c2
  %}
  

2.3 Vypořádání se s chybami

Někdy LilyPond nevytvoří notový obraz takový, jaký jste očekávali. Tento úryvek poskytuje několik odkazů, aby vám pomohl při řešení potíží, se kterými byste se mohli setkat.

2.3.1 Obecné rady k řešení chyb

Řešení chyb při potížích s LilyPondem může pro člověka, který je zvyklý na obrazové uživatelské rozhraní, představovat velkou výzvu, protože neplatné vstupní soubory vytvořeny být mohou. Když se tak stane, je logický postup pustit se do toho, potíže určit a řešit, tou nejlepší cestou. Některé směrnice, jak se tyto potíže můžete naučit řešit, se nacházejí v Řešení potíží.

2.3.2 Některé časté chyby

Jsou některé běžné chyby, které se dají vyřešit obtížně, když má člověk jen hlášení chyb v souboru s chybami. Blíže budou osvětleny v Časté chyby.

2.4 Jak číst příručky

Tato část ukazuje, jak lze dokumentaci číst účinně, a vysvětluje také některé užitečné vlastnosti internetové verze.

2.4.1 Vypuštěný materiál

LilyPondovský kód musí být vždy obklopen znaky složených závorek { } nebo kódem \relative c'' { … }, jak je to ukázáno v části práci na vstupních souborech. Ve zbytku této příručky se toho ovšem většina příkladů vzdá. Abyste tyto příklady napodobil, můžete zkopírovat odpovídající zdrojový kód a vložit jej do textového souboru, ale přitom musíte vložit \relative c'' { … }, jak je to ukázáno zde:

\relative c'' {
  …zde přijde příklad…
}

Proč se zde většinou vynechávají závorky? Většina příkladů může být nakopírována do delšího hudebního díla, a potom přirozeně není smysluplné, když se k tomu nachomýtne \relative c'' { … }; \relative nesmí být zapsán uvnitř jiného \relative, proto je zde vynechán, aby příklady pracovaly i v jiném prostředí. Kdyby byla u každého příkladu zapsána \relative c'' { … }, nemohly by se malé příklady z dokumentace jednoduše přidat do vašeho vlastního notového textu. Většina uživatelů chce noty přidat do již jsoucího souboru někde vprostřed, a z toho důvodu byl vztažný režim v příkladech v příručce vynechán.

Myslete také na to, že každý soubor LilyPondu má mít označení verze příkazem \version. Protože jsou příklady v příručkách úryvky a nikoli úplnými soubory, chybí zde označení verze. Vždy byste je ale do svých vlastních souborů měli vložit.

2.4.2 Klepnutelné příklady

Mnoho lidí se učí programům tím, že se v nich jednoduše vrtají. Jde to i s LilyPondem. Když ve verzi HTML této příručky klepnete na nějaké vyobrazení, obdržíte přesný kód LilyPondu, jenž byl použit pro sazbu obrázku. Vyzkoušejte to s tímto vyobrazením:

Když zkopírujete jednoduše vše, co se nachází v úryvku „ly snippet“, a vložíte to do textového souboru, máte již hotovou předlohu pro další pokusy. Experimente. Abyste sám dosáhl téhož vzhledu, jaký je v příkladu, musíte zkopírovat vše od řádku „Start cut-&-pastable section“ až do konce souboru.

2.4.3 Přehled o příručkách

Pro LilyPond je hodně dokumentace. Noví uživatelé jsou často popleteni tím, které části z ní mají číst, a tak se stává, že někdy nejsou čteny její důležité části.

• Předtím než cokoli vyzkoušíte: Přečtěte si části Cvičení a Běžný notový zápis. Když narazíte na hudební odborné pojmy, které neznáte, podívejte se na ně v části Slovníček.
• Předtím než napíšete úplný kousek: Přečtěte si část Základní pojmy v příručce k učení se. Potom se můžete na pro váš projekt důležité části podívat v Doporučení pro notový zápis.
• Předtím než se pokusíte měnit obvyklý notový zápis: Přečtěte si o ladění výstupu v příručce k učení se.
• Předtím než se pustíte do většího projektu: Přečtěte si část jak psát soubory v části věnované používání programu.

3. Běžný notový zápis

V této části je vysvětleno, jak lze vytvořit překrásnou notovou sazbu, která obsahuje nejčastěji se vyskytující symboly notového zápisu. Část se zakládá na cvičení.

3.1 Notový zápis v jedné notové osnově

V této kapitole jsou vyučovány základní složky notového zápisu, jež se používají pro jeden hlas v jedné notové osnově.

3.1.1 Přezkoušení taktů

I když nejsou předepsána, měla by se přezkoušení taktů ve vstupním souboru používat, aby se ukázalo, kde by měly za běžných okolností být taktové čáry. Jsou zapsány symbolem „svislítka“, ( |) (klávesa AltCtrl + <). S pomocí přezkoušení taktů může program zajistit, že zadané délky not dají celé takty na správných místech. Přezkoušení taktů rovněž ulehčuje čtení zadaného textu, jelikož do textu přináší pořádek.

g1 | e1 | c2. c'4 | g4 c g e | c4 r r2 |

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Přezkoušení taktů a počtu taktů.

3.1.2 Předznamenání a označení tóniny (předznamenání)

Předznamenání

Slovníček: sharp, flat, double sharp, double flat, accidental.

Předznamenání křížku¹ se zadává tím, že se k názvu noty připojí ‚is‘, předznamenání bé se provede připojením ‚es‘. Logicky se potom dvojitý křížek nebo dvojité bé zapíše připojením ‚isis‘ nebo ‚eses‘. Tato skladba odpovídá zvyklosti prostředí českého jazyka, a tudíž není pro české uživatele žádným problémem. Je ovšem možné používat název pro předznamenání v jiných jazycích. Podívejte se na Označení not v jiných jazycích.

\relative { cis''4 ees fisis, aeses }

Označení tóniny (předznamenání)

Slovníček: key signature, major, minor.

Tónina díla se vytvoří příkazem \key, který je následován označením noty a \major (pro Dur) nebo \minor (pro moll).

\key d \major
a1 |
\key c \minor
a1 |

Varování: označení tóniny a výšky tónů

Slovníček: accidental, key signature, pitch, flat, natural, sharp, transposition, Pitch names.

Aby se určilo, zda se má předznamenání objevit před určitou notou, zkoumá LilyPond výšky not a tóninu. Tónina ovlivňuje jen otisknutá předznamenání, nikoli skutečné výšky tónů! Tato zvláštnost se na začátku jeví často jako matoucí, takže je zde sledována důkladněji.

LilyPond přísně rozlišuje mezi hudebním obsahem a sazbou. Alterace (bé, křížek nebo odrážka) jedné noty kromě toho náleží k výšce tónu, a je proto hudebním obsahem. Zda se předznamenání (posuvka: čili otisknutý křížek, bé nebo odrážka) objeví před odpovídající notou, je věcí sazby (úpravy). Úprava je něčím, co poslouchá určitá pravidla, takže předznamenání (posuvky) jsou sázena automaticky podle těchto pravidel. Výšky tónů ve vašich notách jsou uměleckým dílem, a tak nebudou přidávány automaticky. Nerozhoduje se automaticky, kde se objeví, a musíte zadat tón, který chcete slyšet.

V tomto příkladu

\relative {
  \key d \major
  cis''4 d e fis
}

nemá předznamenání žádná z not, přesto musí být ve zdrojovém textu zapsáno ‚is‘ pro cis a fis.

Kód ‚bé‘ (podle holandského způsobu označování not se H sází b) tedy neznamená: „Nakresli jednu černou tečku na prostřední linku notové osnovy.“ Přesněji řečeno to znamená: „Zde se má vysázet nota s výškou tónu H.“ V tónině As Dur dostane předznamenání (posuvku):

\relative {
  \key aes \major
  aes'4 c b c
}

Zapsat všechna tato předznamenání výslovně, možná znamená o něco více písemné práce, má to ale tu velkou výhodu, že transpozice, převod, se dělá mnohem snadněji, a že tisk předznamenání (posuvek) se může uskutečnit podle rozdílných pravidel. Podívejte se na Automatické předznamenání na několik příkladů, jak mohou být předznamenání (posuvky) na základě různých pravidel vytisknuta.

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Označení not v jiných jazycích, Předznamenání, Automatické předznamenání, Označení tóniny.

3.1.3 Ligatury a legatové obloučky

Ligatury

Slovníček: tie.

Ligatura se zapíše tak, že se k první z not, které se mají spojit, připojí vlnovka ~.

g4~ 4 c2~ | 4~ 8 a~ 2

Legatové obloučky

Slovníček: slur.

Legatový oblouček je oblouček, který se rozprostírá přes více not. Jeho počáteční a koncová nota se značí ‚(‘ popřípadě ‚)‘.

\relative { d''4( c16) cis( d e c cis d) e( d4) }

Frázovací obloučky

Slovníček: slur, phrasing.

Obloučky, které označují delší jednotky frázování (frázovací obloučky), se zadávají pomocí \( a \). Současně se mohou vyskytovat jak legatové obloučky tak frázovací obloučky, ale nemůže se současně dát více než právě jeden legatový oblouček a jeden frázovací oblouček.

\relative { g'4\( g8( a) b( c) b4\) }

Varování: ligatury nejsou legatovými obloučky

Slovníček: articulation, slur, tie.

Legatový oblouček vypadá jako tie, má ale jiný význam. Ligatura prodlužuje pouze předcházející notu a může se také používat jen u dvou not, jež mají stejnou výšku tónu. Legatové obloučky proti tomu ukazují artikulaci not a mohou být zapsány pro větší skupiny not. Ligatury a legatové obloučky mohou být naskládány do sebe.

\relative { c''4(~ c8 d~ 4 e) }

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Ligatury, Legatové obloučky, Obloučky frázování.

3.1.4 Artikulační znaménka a hlasitost

Artikulační znaménka

Slovníček: articulation.

Běžná artikulační znaménka mohou být zadána pomocí doplnění minus (‚-‘) a odpovídajícího znaménka:

\relative {
  c''4-^ c-+ c-- c-!
  c4-> c-. c2-_
}

Prstoklad

Slovníček: fingering.

Stejným způsobem lze přidat označení prstokladu tím, že se po minus (‚-‘) zapíše číslo:

\relative { c''4-3 e-5 b-2 a-1 }

Artikulační znaménka a prstoklady jsou obvykle umísťovány automaticky, ale jejich místo lze zadat pomocí znaku ‚^‘ (nahoru) nebo ‚_‘ (dolů) namísto znaku minus. K jedné notě je možné připojit i více artikulačních znamének. Většinou ale najde LilyPond sám tu nejlepší možnost, jak se mají artikulační znaménka umístit.

\relative { c''4_-^1 d^. f^4_2-> e^-_+ }

Dynamika

Slovníček: dynamics, crescendo, decrescendo.

Dynamika (značky určující hlasitost) se do díla zadává tím, že se k notě připojují značky (s obráceným lomítkem):

\relative { c''4\ff c\mf c\p c\pp }

Crescendo a decrescendo začínají příkazem \< případně \>. Další absolutní značka určující hlasitost, například \f, (de)crescendo ukončuje. Může se přesně ukončit i příkazem \!.

\relative { c''4\< c\ff\> c c\! }

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Artikulační znaménka a ozdoby, Příkazy pro prstoklad, Dynamika.

3.1.5 Přidání textu

Text můžete do notového zápisu vložit následujícím způsobem:

c''2^"espr" a'_"legato"

Dodatečné formátování lze nasadit, když použijete příkaz \markup:

c''2^\markup { \bold espr }
a'2_\markup {
  \dynamic f \italic \small { 2nd } \hspace #0.1 \dynamic p
}

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Zadání textu.

3.1.6 Automatické a ruční trámce

Všechny trámce se zapisují automaticky:

\relative { a'8 ais d ees r d c16 b a8 }

Když nejsou tyto automaticky zapisované trámce chtěné, mohou být změněny ručně. Když se musí tu a tam opravit jen jeden trámec, dostane nota, na níž trámec začíná ‚[‘ (AltGr+8), a ta, na níž má končit, dostane ‚]‘ (AltGr+9).

\relative { a'8[ ais] d[ ees r d] c16 b a8 }

Když chcete automatické trámce vypnout úplně nebo pro delší část, používáte příkaz \autoBeamOff, abyste trámce vypnul, a \autoBeamOn, abyste je opět zapnul.

\relative {
  \autoBeamOff
  a'8 c b4 d8. c16 b4 |
  \autoBeamOn
  a8 c b4 d8. c16 b4 |
}

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Automatické trámce, Ruční trámce.

3.1.7 Dodatečné rytmické příkazy

Předtaktí

Předtaktí se zadává příkazem \partial. Potom následuje délka předtaktí: \partial 4 znamená jednu čtvrťovou notu předtaktí a \partial 8 jednu osminovou notu.

\relative {
  \partial 8 f''8 |
  c2 d |
}

Jiná rytmická rozdělení

Slovníček: note value, triplet.

Trioly a n-toly se vytváří příkazem \times. Potřeba jsou k tomu dva argumenty: zlomek a noty, na něž se odvolává. Trvání not se zlomkem znásobuje. V jedné triole trvají noty 2/3 jejich zapsané délky, takže triola má 2/3 jako svůj zlomek:

\relative {
  \tuplet 3/2 { f''8 g a }
  \tuplet 3/2 { c8 r c }
  \tuplet 3/2 { f,8 g16[ a g a] }
  \tuplet 3/2 { d4 a8 }
}

Ozdoby

Slovníček: grace notes, acciaccatura, appoggiatura.

Melodické ozdoby se zadávají příkazem \grace, ačkoli se také dají vytvářet uvozením hudebního výrazu příkazem \appoggiatura (dlouhý příraz, prodleva) a \acciaccatura (příraz, krátká appoggiatura).

\relative {
  c''2 \grace { a32 b } c2 |
  c2 \appoggiatura b16 c2 |
  c2 \acciaccatura b16 c2 |
}

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Ozdoby, Jiná rytmická rozdělení, Předtaktí.

3.2 Více not najednou

V této kapitole bude ukázáno, jak lze zapsat více než jednu notu k stejné době: v různých notových osnovách pro různé nástroje nebo pro jeden nástroj (např. klavír) a v akordech.

Vícehlasostí (polyfonie) se v hudbě nazývá výskyt více než jednoho hlasu v jednom díle. Vícehlasost (polyfonie) ovšem pro LilyPond znamená výskyt více než jednoho hlasu ve stejné notové osnově.

3.2.1 Vysvětlení hudebních výrazů

Ve zdrojových souborech LilyPondu se hudba znázorňuje pomocí hudebních výrazů. Jedna nota je jedním hudebním výrazem.

a'4

Skupina not uvnitř závorek tvoří nový výraz. Tento je nyní složeným hudebním výrazem. Zde byl jeden takový složený hudební výraz se dvěmi notami vytvořen:

\relative { a'4 g4 }

Když je skupina hudebních výrazů (například not) zapsána do složených závorek, znamená to, že jsou seřazeny v řadě (tj. každý následuje po předchozím). Výsledkem je další hudební výraz.

\relative { { a'4 g } f4 g }

Obdoba: matematické výrazy

Uspořádání výrazů pracuje podobně jako matematické rovnice. Delší rovnice vzejde ze spojení menších rovnic. Takovým rovnicím se říká též výraz a jejich vymezení je rekurzivní, takže mohou být vytvářeny jakkoli složité a dlouhé výrazy. Přibližně tak, jak je to zde:

1

1 + 2

(1 + 2) * 3

((1 + 2) * 3) / (4 * 5)

Je to řada (matematických) výrazů, v nichž je každý výraz obsažen v následujícím (větším). Nejjednoduššími výrazy jsou čísla, a větší vznikají spojením výrazů za pomoci operátorů (jako ‚+‘, ‚*‘ a ‚/‘) stejně jako závorky. Přesně jako matematické výrazy mohou být i hudební výrazy jakkoli hluboce členité. Je to potřeba pro složitou hudbu s mnoha hlasy.

Souběžné hudební výrazy: více notových osnov

Slovníček: polyphony.

S touto technikou lze vícehlasou hudbu zapisovat. Hudební výrazy jsou jednoduše spojeny jako současně probíhající, a v důsledku toho jsou současně zapsány jako vlastní hlasy ve stejné notové osnově. Pro označení toho, že se dva hlasy mají hrát ve stejnou dobu, jednoduše zadejte souběžné spojení hudebních výrazů Je jen třeba vložit znak pro spojení. Souběžně jsou hudební výrazy spojeny tak, že jsou uzavřeny uvnitř << a >>. V následujícím příkladu jsou souběžně spojeny tři výrazy (každý obsahuje dvě oddělené noty):

<<
  \relative { a'2 g }
  \relative { f'2 e }
  \relative { d'2 b }
>>

Ještě je třeba poznamenat, že jsme zde pro každou úroveň uvnitř zdrojového souboru zapsali jiné odsazení. Pro LilyPond nehraje žádnou úlohu, kolik prázdných znaků je na začátku řádku, ale pro člověka je volikou pomocí, když hned vidí, které části zdrojového textu patří dohromady.

Souběžné hudební výrazy: jedna notová osnova

Aby určil počet notových osnov, provádí LilyPond rozbor začátku prvního výrazu. Když se zde nachází jednotlivá nota, zapíše se pouze jedna notová osnova, když se jedná o souběžné seřazení výrazů, zapíše se více než jedna notová osnova. Následující příklad začíná jednou notou:

\relative {
  c''2 <<c e>> |
  << { e f } { c <<b d>> } >> |
}

3.2.2 Více notových osnov

Jak jsme viděli ve vysvětlení hudebních výrazů, jsou zdrojové soubory LilyPondu sestaveny z hudebních výrazů. Když zadání not začíná souběžným výrazem, vytváří se více notových osnov. Je ale jistější a jednodušší porozumět tomu, kdy jsou tyto notové osnovy vytvářeny otevřeně.

Aby se napsala více než jedna notová osnova, je ke každému notovému výrazu, který má stát ve vlastní notové osnově, vpředu připojen příkaz \new Staff. Tyto součásti Staff (anglické slovo pro notovou osnovu) jsou potom uspořádány souběžně se znaky << a >>:

<<
  \new Staff { \clef "treble" c''4 }
  \new Staff { \clef "bass" c4 }
>>

Příkaz \new začíná nové „prostředí notového zápisu“. Prostředím notového zápisu je prostředí, v němž jsou vykládány hudební události (jako jsou noty nebo příkaz pro \clef (klíč)). Pro jednoduché části jsou tato prostředí vytvářena automaticky. U složitější hudby je ale nejlepší tato prostředí vytvořit otevřeně.

Jsou různé typy prostředí. Score (notový zápis), Staff (notová osnova) a Voice (hlas) zpracovávají zadání not, zatímco prostředí Lyrics (text) se používá k zapisování textů písní a prostředí ChordNames (názvy akordů) se používá k zapisování značek akordů.

Tím, že se \new zapíše před nějakým hudebním výrazem, se vytvoří větší výraz. V tomto smyslu skladba příkazu \new připomíná znaménko minus v matematice. Tak jako (4+5) je jeden výraz, který byl pomocí -(4+5) rozšířen do většího výrazu, jsou také hudební výrazy rozšiřovány pomocí příkazu \new.

Označení taktů, která jsou zadána v jedné notové osnově, se projevují u všech ostatních notových osnov. Předznamenání (údaj o tónině) v jedné notové osnově oproti tomu neovlivňuje tóninu jiných notových osnov. Toto počínání je založeno na tom, že notové zápisy s převeditelnými nástroji jsou častější než notové zápisy s rozdílnými druhy taktů.

<<
  \new Staff { \clef "treble" \key d \major \time 3/4 c''4 }
  \new Staff { \clef "bass" c4 }
>>

3.2.3 Seskupení notových osnov

Slovníček: brace.

Hudba pro klavír se obvykle zapisuje do dvou notových osnov, které jsou spojeny složenými závorkami (akoláda). Pro vytvoření takové notové osnovy si člověk počíná podobně jako v příkladu z více notových osnov, jenže celý výraz je nyní vložen do prostředí PianoStaff.

\new PianoStaff <<
  \new Staff …
  \new Staff …
>> >>

Zde je jeden malý příklad:

\new PianoStaff <<
  \new Staff \relative { \time 2/4 c''4 e | g g, | }
  \new Staff \relative { \clef "bass" c4 c' | e c | }
>>

Jiné typické skupiny notových osnov je možné vytvořit příkazy \new StaffGroup pro orchestrální sazby a \new ChoirStaff pro sborové notové osnovy. Každá z těchto skupin notových osnov vytváří nové prostředí, které se stará o to, aby závorky byly vytvořeny na začátku notové osnovy, a který dodatečně rozhoduje i o tom, zda jsou taktové čáry zapsány jen na notové osnově nebo také mezi notovými osnovami.

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Klávesové nástroje a jiné nástroje s více notovými osnovami, Nechat ukázat osnovy.

3.2.4 Spojení not do akordů

Slovníček: chord

Viděli jsme již nahoře, jak se dají vytvářet akordy tím, že jsou uzavřeny dvojitými špičatými závorkami, a tak označeny jako současně zaznívající. Obvyklým způsobem notového zápisu akordů je ale jejich uzavření jednoduchými špičatými závorkami (‚<‘ a ‚>‘). Dávejte pozor si na to, že všechny noty jednoho akordu musejí mít stejnou dobu trvání a že tato doba trvání se zapisuje po uzavírajících závorkách.

\relative { r4 <c'' e g> <c f a>2 }

Akordy jsou v základě rovnocenné s jednoduchými notami: téměř všechny značky, které je možné připojit k jednoduchým notám, se dají připojit i k akordům. Tak je možné s akordy spojit značky, jako jsou trámce nebo obloučky. Avšak musí se zapsat vně špičatých závorek.

<c e g>8[ <c f a> <c e g> <c f a>] <c e g>\>[ <c f a> <c f a> <c e g>]\! |
r4 <c e g>8.\p <c f a>16( <c e g>4-. <c f a>) |

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Akordové noty.

3.2.5 Vícehlasost v jedné notové osnově

Vícehlasý notový zápis v LilyPondu není těžký, používá však určité pojmy, o kterých se zde ještě nepojednávalo a které zde neměly být vysvětleny. Místo toho následující části do těchto pojmů uvádějí a podrobně je vysvětlují.

Podívejte se také na

Příručka k učení se: Hlasy obsahují noty.

Doporučení pro notový zápis: Současně se objevující noty.

3.3 Písničky

V této kapitole je laskavý čtenář uveden do spojení not s textem a je ukázáno, jak se vytváří jednodušší listy s písničkami.

3.3.1 Zápis jednoduchých písní

Slovníček: lyrics.

Zde je začátek jednoduché dětské písně, Dívky a chlapci jdou ven, aby si hráli:

\relative {
  \key g \major
  \time 6/8
  d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4
}

K těmto notám je možné přidat text tím, že obojí je spojeno příkazem \addlyrics. Text se zadá tak, že každá slabika je oddělena prázdným znakem.

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 6/8
    d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4
  }
  \addlyrics {
    Dívky a chlapci jdou | ven, aby si hráli,
  }
>>

Jak noty tak také text jsou pokaždé orámovány složenými závorkami a celý výraz je umístěn mezi << ... >>. Tím se zaručuje, že text a noty jsou zapsány současně.

3.3.2 Vyrovnání textu s melodií

Slovníček: melisma, extender line.

Další řádek písně pro děti zní: A ten měsíc svítí tak jasně jako den. Zapsaná vypadá takto:

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 6/8
    d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4 g8 |
    a4 b8 c b a | d4 b8 g4. |
  }
  \addlyrics {
    Dívky a chlapci jdou | ven si hrát,
    A | měsíc svítí tak | jasně jako den; |
  }
>>

V anglickém originále je to:

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 6/8
    d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4 g8 |
    a4 b8 c[ b] a | d4 b8 g4. |
  }
  \addlyrics {
    Girls and boys come | out to play,
    The | moon doth shine _ as | bright as day; |
  }
>>

Když se kód hořejšího příkladu sestaví, měla by se ve výstupu konzole/v souboru se zápisem objevit podobná varování:

song.ly:12:29: warning: barcheck failed at: 5/8
    The | moon doth shine as
                             | bright as day; |
song.ly:12:46: warning: barcheck failed at: 3/8
    The | moon doth shine as | bright as day;
                                              |

Toto je dobrý příklad užití přezkoušení taktů. Zde máme český překlad, ale když se na noty s anglickým původním textem podíváme pečlivěji, je nám jasné, že nový textový řádek není srovnán s notami správně. Slova měsíc a svítí (v angličtině jsou tu slovní obrat "moon doth" a slovo "shine"), by se měla zpívat na dvě noty, ne na jednu. Říká se tomu melisma, jednoslabičný text pro více not, řada tónů zpívaná na jednu slabiku textu. Je více možností, jak jednu slabiku prodloužit přes více not. Tou nejjednodušší je zapsat kolem dotčených not legatový oblouček. Na podrobnosti se podívejte v části Ligatury a legatové obloučky.

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 6/8
    d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4 g8 |
    a4 b8 c( b) a | d4 b8 g4. |
  }
  \addlyrics {
    Dívky a chlapci jdou | ven si hrát,
    A | měsíc svítí tak | jasně jako den; |
  }
>>

Slova nyní jdou správně s notami, ale automatický trámec pro noty u svítí tak, nevypadá správně. Můžeme to opravit tak, že délku trámce vymezíme ručně, aby odpovídala běžnému způsobu notového zápisu zpěvu. Na podrobnosti se podívejte v části Automatické a ruční trámce.

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 6/8
    d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4 g8 |
    a4 b8 c([ b]) a | d4 b8 g4. |
  }
  \addlyrics {
    Dívky a chlapci jdou | ven si hrát,
    A | měsíc svítí tak | jasně jako den; |
  }
>>

Jinak může být melisma zapsána i v textu tak, že pro každou notu, která se má přeskočit, se v textu zapíže podtržítko _:

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 6/8
    d''4 b8 c4 a8 | d4 b8 g4 g8 |
    a4 b8 c[ b] a | d4 b8 g4. |
  }
  \addlyrics {
    Dívky a chlapci jdou | ven si hrát,
    A | měsíc svítí _ tak | jasně jako den; |
  }
>>

Když se poslední slabika slova rozprostírá přes více not nebo přes jednu velmi dlouhou notu, zapisuje se obvykle vyplňovací čára, která se rozprostírá přes všechny noty, které ke slabice patří. Tato vyplňovací čára se zapíše pomocí dvou podtržítek __. Zde je příklad prvních tří taktů z Didonina nářku, Purcellova díla Dido a Æneas²:

<<
  \relative {
    \key g \minor
    \time 3/2
    g'2 a bes | bes2( a) b2 |
    c4.( bes8 a4. g8 fis4.) g8 | fis1
  }
  \addlyrics {
    When I am | laid,
    am | laid __ in | earth,
  }
>>

Žádný z dosavadních příkladů doposud nepoužil slova, jež by byla delší než jedna slabika. Taková slova se obvykle rozdělují na více not, jedna slabika na notu, se spojovníky mezi slabikami. Tyto slabiky se zapisují pomocí dvou znamének minus a jsou LilyPondem napsány jako vystředěný spojovník mezi dvěma slabikami. Zde je příklad, který ukazuje tento a všechny další triky, jimiž lze vyrovnat text s notami:

<<
  \relative {
    \key g \major
    \time 3/4
    \partial 4
    d'4 | g4 g a8( b) | g4 g b8( c) |
    d4 d e | c2
  }
  \addlyrics {
    A -- | way in a __ | man -- ger,
    no __ | crib for a | bed, __
  }
>>

Některé texty, obzvláště v jazyce italském, potřebují opak: více než jedna slabika se musí zapsat k jedné notě. To je možné tak, že slabiky jsou spřáhnuty dohromady pomocí jednoho podtržení _. Mezi tím se nesmí nacházet žádné prázdné znaky, nebo tím, že se rozhodující slabiky zapíší v uvozovkách ". Zde je příklad z opery Figaro od Rossiniho, kde se slabika al musí zazpívat na té samé notě go slova Largo ve Figarově árii Largo al factotum.

<<
  \relative {
    \clef "bass"
    \key c \major
    \time 6/8
    c'4.~ 8 d b | c8([ d]) b c d b | c8
  }
  \addlyrics {
    Lar -- go_al fac -- | to -- tum del -- la cit -- | tà
  }
>>

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Notový zápis zpěvu.

3.3.3 Text pro více osnov

Lze použít jednoduché řešení s \addlyrics, aby byl text zapsán v jedné nebo ve více notových osnovách. Zde je příklad z Händelova díla Judas Maccabeus:

<<
  \relative {
    \key f \major
    \time 6/8
    \partial 8
    c''8 | c8([ bes]) a a([ g]) f | f'4. b, | c4.~ 4
  }
  \addlyrics {
    Let | flee -- cy flocks the | hills a -- | dorn, __
  }
  \relative {
    \key f \major
    \time 6/8
    \partial 8
    r8 | r4. r4 c'8 | a'8([ g]) f f([ e]) d | e8([ d]) c bes'4
  }
  \addlyrics {
    Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn,
  }
>>

Ale notové zápisy, jež jsou složitější, než je tento příklad, se lépe zapisují tak, že se stavba osnov oddělí od not a textu zpěvu pomocí proměnných. Používání proměnných se vysvětluje v části Pořádání děl pomocí proměnných.

Podívejte se také na

Doporučení pro notový zápis: Notový zápis zpěvu.

3.4 Poslední úpravy

Toto je poslední kapitola cvičení. Zde se má předvést, jak se u jednoduchých děl uplatňují poslední úpravy. Současně slouží jako úvod pro zbytek příručky.

3.4.1 Pořádání děl pomocí proměnných

Když se všechny ty složky, o kterých se mluvilo, spojí ve větší soubory, stanou se i hudební výrazy o hodně většími. Ve vícehlasých souborech s mnoha osnovami to může vypadat velmi neuspořádaně. Zmatek je ale možné velmi zřetelně omezit, když se vymezí a používají Proměnné.

Proměnné (označované i jako značky nebo makra) mohou pojmout část not. Vymezují se tak, jak je popsáno následně:

označenéNoty = { … }

Obsah hudebního výrazu označenéNoty se pak může opět použít později tím, že se před ně zapíše obrácené lomítko (\označenéNoty), přesně tak, jak se to dělá u každého příkazu LilyPond.

violin = \new Staff {
  \relative {
    a'4 b c b
  }
}

cello = \new Staff {
  \relative {
    \clef "bass"
    e2 d
  }
}

{
  <<
    \violin
    \cello
  >>
}

V názvech proměnných mohou být použita jen písmena abecedy, žádná čísla nebo čárky.

Proměnné se musejí vymezit před vlastním hudebním výrazem. Potom se ale mohou používat libovolně často, jakmile už jednou byly vymezeny. Mohou být dokonce ustaveny, aby později v souboru vytvořily novou proměnnou. Tím se dá písemná práce ulehčit, když se skupiny not často opakují.

tripletA = \tuplet 3/2 { c,8 e g }
barA = { \tripletA \tripletA \tripletA \tripletA }

\relative c'' {
  \barA \barA
}

Tyto proměnné se dají používat i pro mnoho dalších předmětů, například:

Šířka = 4.5\cm
Name = "Tim"
aPětPapír = \paper { paperheight = 21.0 \cm }

Podle souvislostí lze takovou značku používat na různých místech. V následujícím příkladu je ukázáno použití právě vymezené značky:

\paper {
  \aPětPapír
  line-width = \Šířka
}

{
  c4^\Name
}

3.4.2 Přidání názvu

Název, skladatel, číslo opusu a podobné údaje se vkládají do prostředí \header. Toto prostředí se nachází mimo hudební výrazy, většinou se prostředí \header vkládá přímo do čísla verze.

\version "2.24.0"

\header {
  title = "Symphony"
  composer = "Já"
  opus = "Op. 9"
}

{
  … Noty …
}

Když je soubor přeložen, jsou název a hudební skladatel nadepsáni nad noty. Více informací o úvodním listu se nachází v kapitole Vytvoření názvu.

3.4.3 Absolutní označení not

Až doteď jsme vždy používali \relative, abychom určili výšky tónů. To je nejjednodušší způsob zadávání u většiny not. Je ale ještě jiná možnost, jak popsat výšky tónů: pomocí absolutního označení.

Když se \relative vypustí, vykládají se všechny výšky tónů LilyPondu jako absolutní hodnoty. c' je potom vždy jednočárkovaným C, b je vždy malým h pod jednočárkovaným C, a g, je vždy velkým G – tedy notou na poslední lince v basovém klíči.

{
  \clef "bass"
  c'4 b g, g, |
  g,4 f, f c' |
}

Zde je stupnice přes čtyři oktávy:

{
  \clef "bass"
  c,4 d, e, f, |
  g,4 a, b, c |
  d4 e f g |
  a4 b c' d' |
  \clef "treble"
  e'4 f' g' a' |
  b'4 c'' d'' e'' |
  f''4 g'' a'' b'' |
  c'''1 |
}

Jak můžete vidět, musí se napsat velmi mnoho odsuvníků (jednoduchých uvozovek), když se melodie zapisuje v sopránovém klíči. Podívejte se například na tento Mozartův zlomek:

{
  \key a \major
  \time 6/8
  cis''8. d''16 cis''8 e''4 e''8 |
  b'8. cis''16 b'8 d''4 d''8 |
}

Všechny tyto odsuvníky činí zdrojový text špatně čitelný a jsou možným zdrojem chyb. Pomocí příkazu \relative je tento příklad mnohem jednodušeji čitelný:

\relative {
  \key a \major
  \time 6/8
  cis''8. d16 cis8 e4 e8 |
  b8. cis16 b8 d4 d8 |
}

Když člověk udělá chybu kvůli značce pro oktávu (' nebo ,) v režimu \relative, dá se najít velice rychle, protože mnohé noty budou po sobě v nesprávné oktávě. V absolutním režimu naproti tomu není jednotlivá chyba tak zřetelná, a proto se nedá tak snadno najít.

Přese všechno je absolutní režim dobrý pro noty s velmi velkými skoky a především pro počítačem vytvářené soubory LilyPondu.

3.4.4 Po cvičení

Když jste zvládli toto cvičení, měli byste se nejlépe sami pokusit napsat několik kousků. Začněte s předlohami a jednoduše do nich přidejte několik svých not. Kdybyste potřeboval cokoliv, o čem se v cvičení nemluvilo, podívejte se na část Doporučení k notovém zápisu, počínaje hudebním notovým zápisem. Pokud budete chtít napsat noty pro nějaký nástroj nebo soubor, pro který není žádná předloha, podívejte se na Rozšíření příkladů.

Když už jste napsal několik krátkých skladeb, přečtěte si zbytek příručky k učení se (Kapitola 3 až 5). Přirozeně můžete ihned číst dále. Další kapitoly jsou ale napsány s předpokladem, že ovládáte zadávací jazyk LilyPondu. Další kapitoly také můžete zběžně prohlédnout a pak se k nim opět vrátit, až získáte nějaké zkušenosti s notovým zápisem.

V tomto cvičení, stejně tak jako v celé příručce k učení se, se na konci každé části nachází část Podívejte se také na, kde se nacházejí odkazy na jiné části. Tyto odkazy byste po prvním přečtení neměl následovat; teprve až si přečtete celou příručku k učení se, můžete v případě potřeby následovat těchto odkazů, abyste si prohloubili vědomosti k námětu.

Nyní si, prosím, přečtěte Přehled o příručkách, jestliže jste to až doteď neudělal. O LilyPondu je závratné množství informací, takže začátečníci se jich hned správně nedopátrají. Když strávíte byť jen několik minut čtením této části, můžete si ušetřit hodiny hledání na nesprávných místech provázené pocity marnosti!

4. Základní pojmy

Poté co ve cvičení bylo ukázáno, jak lze z jednoduchého textového souboru vytvořit překrásně formátované hudební noty, jsou v této kapitole představeny koncepty a techniky, jak se dají tvořit i složitější notové zápisy.

4.1 Jak pracují vstupní soubory LilyPondu

Vstupní formát pro LilyPond měl poměrně volnou podobu, takže zkušení uživatele tu mají hodně volnosti v ovlivnění stavby jejich zdrojových souborů. Pro nováčky ale tato ohebnost může být zprvu matoucí. V této kapitole by proto z toho důvodu měla být představena část z těchto staveb. Mnohé ale bude pro zjednodušení vynecháno. Na úplný popis vstupního formátu se podívejte na Stavba souboru.

Většinu příkladů v této příručce představují malé úryvky, jako je tento:

c4 a b c

Jak je snad známo, nedá se takový úryvek v této podobě přeložit. Tyto příklady jsou tedy jen zkrácenou formou skutečných příkladů. Přinejmenším se musí dodatečně uzavřít ve složených závorkách.

{
  c4 a b c
}

Většina příkladů rovněž používá příkaz \relative c'. Ten pro překlad souborů není nezbytný, ale ve většině případů tak notová sazba vypadá zřídka, když se tento příkaz vynechá.

\relative {
  c''4 a b c
}

Úplné vymezení vstupního formátu se nachází v kapitole Stavba souboru.

4.1.1 Uvedení do stavby souboru v LilyPondu

Základní příklad vstupního souboru pro LilyPond zní:

\version "2.24.0"

\header { }

\score {
  ...složený hudební výraz...  % Celé noty přijdou sem!
  \layout { }
  \midi { }
}

Na základě pružnosti LilyPond je mnoho obměn tohoto schématu, ale tento příklad slouží jako jednoduchý výchozí bod.

Až dosud ještě žádný z příkladů příkaz \score{} nepoužil, neboť LilyPond takové dodatečné příkazy automaticky vkládá v případě potřeby, když má vstupní soubor jednoduchou stavbu.

Podívejme se na jeden takový jednoduchý příklad:

\relative {
  c''4 a d c
}

Na pozadí k tomu přichází ještě několik rovin: LilyPondovský kód v hořejší podobě je ve skutečnosti zestručněním. I když by se takové soubory daly napsat a také správně zapsat, znamená úplný kód, který je zde míněn, vlastně:

\book {
  \score {
    \new Staff {
      \new Voice {
        \relative {
          c''4 a b c
        }
      }
    }
    \layout { }
  }
}

Jinými slovy: Když vstupní soubor obsahuje nějaký jednoduchý výraz, LilyPond bude soubor vykládat tak, jakoby byl onen výraz zadán uvnitř výše ukázaných příkazů. Tato nutná stavba je vytvořena automaticky v paměti při vyvolání LilyPondu, aniž by si uživatel něčeho z toho všiml.

Slovo varování je však vysloveno! Mnohé z příkladů v dokumentaci k LilyPondu vědomě vynechávají příklady \new Staff a \new Voice k vytvoření notové osnovy a hlasu (obojí je v LilyPondu tak zvané prostředí), aby byla LilyPondem v paměti vytvořena skrytě. Pro jednoduché dokumenty to obecně pracuje velmi dobře, u složitějších notových zápisů z toho ale mohou povstat neočekávané výsledky, částečně dokonce neočekávané prázdné notové osnovy. Jak otevřeně vytvářet odpovídající prostředí v takovém případě, se podívejte na prostředí a rytce.

V této chvíli se ale chceme vrátit k našemu prvnímu příkladu a blíže se podívat jen na příkaz \score.

Notový zápis (\score) musí vždy začínat nějakým hudebním výrazem. To je koneckonců každá hudba, počínaje jednotlivou notou až po rostoucí notový zápis s mnoha notovými osnovami (zde označeno pomocí GrandStaff):

{
  \new GrandStaff <<
    ...zde celý notový zápis...
  >>
}

Protože se vše nachází uvnitř složených závorek { ... }, zachází se s tím jako s jediným hudebním výrazem.

Jak již bylo řečeno předtím, může blok \score obsahovat i jiné věci, jako například

\score {
  { c'4 a b c' }
  \layout { }
  \midi { }
  \header { }
}

Jak je vidět, jsou ty tři příkazy \header, \layout a \midi zvláštní povahy: V protikladu k mnoha jiným příkazům, které také začínají zpětným lomítkem \, nejsou hudebním výrazem a také nejsou částí nějakého hudebního výrazu. Z toho důvodu mohou být umístěny jak dovnitř bloku \score tak mimo něj. Ve skutečnosti jsou tyto příkazy většinou umisťovány mimo blok \score, například se příkaz \header nachází velice často nad prostředím \score, jak ukazuje příklad na začátku tohoto oddílu. Pracuje to právě tak dobře.

Dvěma dosud neviděnými příkazy jsou \layout { } a \midi {}. Když se objeví v nějakém souboru, vede to k tomu, že LilyPond vytvoří tisknutelný soubor PDF popřípadě soubor MIDI. Přesněji jsou popsány v uživatelské příručce - notace – Rozvržení notového zápisu a Vytváření souborů MIDI.

Váš LilyPondovský kód může obsahovat více bloků \score. Každý z nich je vykládán jako samostatný notový zápis, ovšem všechny jsou umístěny v tomtéž výstupním souboru. Příkaz \book není otevřeně nezbytný – je vytvořen skrytě. Když však má být vytvořen pro každý blok \score v souboru ‘.ly’ vlastní výstupní soubor, potom se musí každý z těchto bloků zapsat do vlastního bloku \book: Každý blok \book pak vytváří vlastní výstupní soubor.

Shrnutí:

Každý blok \book vytváří vlastní výstupní soubor (např. soubor PDF). Pokud jste otevřeně žádný takový blok nezadali, LilyPond celý obsah souboru zapíše dovnitř jednoho jediného skrytého bloku \book.

Každý blok \score popiseje jeden samostatný hudební kus uvnitř bloku \book.

Každý blok \layout ovlivňuje \score nebo \book, ve kterém se vyskytuje. Tak působí například blok \layout uvnitř bloku \score jen na tento jeden blok a celý jeho obsah, blok \layout mimo blok \score (a proto uvnitř skrytě vytvořeného otevřeně zadaného bloku \book) však na všechny bloky \score uvnitř tohoto bloku \book.

Více podrobností se nachází v části Více notových zápisů v knize.

Dobrou možností pro zjednodušení jsou vlastní vymezené proměnné, jak je to také ukázáno v Pořádání děl pomocí proměnných. Všechny předlohy používají tuto možnost:

melodie = \relative {
  c'4 a b c
}

\score {
  { \melodie }
}

Když LilyPond zpracovává tento soubor, bere obsah z melodie (vše po rovnítku) a vkládá to, kdykoli vidí \melodie. Názvy jsou volně volitelné, proměnná se právě tak dobře může jmenovat melodie, GLOBAL, praváRukaKlavír, nebo cokoliDalšího. Jako název proměnné se dá použít skoro jakýkoli oblíbený název, musí se v něm ovšem vyskytovat jen písmena (takže žádná čísla, podtržítka, zvláštní znaky, atd.) a nesmí znít jako příkaz pro LilyPond. Pro více informací se podívejte na úsporu psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí. Přesně jsou tato omezení popsána v části Stavba souboru.

Podívejte se také na

Úplné vymezení vstupního souboru se nachází v Stavba souboru.

4.1.2 Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem

V předchozí kapitole, Uvedení do stavby souboru v LilyPondu, byla popsána obecná stavba jednoho LilyPondovského zdrojového souboru. Ale zjevně jsme vypustili nejdůležitější otázku, totiž jak se zjistí, co se má napsat po \score.

Ve skutečnosti to ale není vůbec žádným tajemstvím. Tento řádek je odpovědí:

Notový zápis začíná vždy \score, který je následován jedním hudebním výrazem.

Možná byste si měl ještě jednou zběžně přečíst, abyste pochopil, co jsou to hudební výrazy, vysvětlení hudebních výrazů. V této kapitole bylo ukázáno, jak se velké hudební výrazy skládají z malých částí. Noty mohou být spojeny s akordy atd. Nyní ale jdeme v jiném směru a pozorujeme, jak se dá rozložit velký hudební výraz. Kvůli zjednodušení v našem příkladu použijeme jen jednoho zpěváka a klavír. Nepotřebujeme žádnou skupinu osnov (StaffGroup), která jednoduše způsobeje jen to, že osnovy jsou spojeny závorkami, seskupuje je; ty tedy budou odstraněny. Potřebujeme ale osnovy pro zpěváka a klavír.

\score {
  {
    <<
      \new Staff = "Zpěvák" <<
      >>
      \new PianoStaff = "Klavír" <<
      >>
    >>
  }
  \layout { }
}

Zde byly osnovy pojmenovány: „Zpěvák“ a „Klavír“. To v tomto případě není přímo nutné, ale je dobré zvyknout si na tento způsob psaní, aby se hned poznalo, o kterou osnovu se jedná.

K zapamatování: << a >> jsou noty vysázeny zároveň. To způsobuje, že se hlasová část a klavírní osnova objevují v notovém zápisu nad sebou. Konstrukce << ... >> pro zpěvákovu osnovu v příkladu výše není nutná, protože zde se mají vkládat noty jen jednoho hlasu, ale << ... >> namísto závorek jsou nezbytné, hned jak se má vkládat více než jeden hlas, tedy dva a více současných výrazů, nebo jeden notový hlas a text písně. V našem případě se má zapsat jeden hlas s textem písně, takže jsou potřeba špičaté závorky. Noty přidáme teprve později, pro teď tedy přidáme nějaké noty a text. Pokud si nevzpomínáte, jak se text písně zapisuje, přečtěte si ještě jednou o \addlyrics v zápisu jednoduchých písní.

\score {
  <<
    \new Staff = "singer" <<
      \new Voice = "vocal" { c'1 }
      \addlyrics { And }
    >>
    \new PianoStaff = "piano" <<
      \new Staff = "upper" { c'1 }
      \new Staff = "lower" { c'1 }
    >>
  >>
  \layout { }
}

Nyní máme mnohem více podrobností. Máme osnovu (angl. staff) pro jednoho zpěváka, ve které se zase nachází jeden hlas (angl. voice). Voice znamená pro LilyPond hlas (jak zazpívaný tak zahraný; prostě soubor not, nikoli nutně zpívaných zpěvákem – například housle hrají jeden hlas) a případně dodatečný text. Dodatečně se zapíší dvě notové osnovy pro klavír příkazem \new PianoStaff. PianoStaff označuje prostředí klavíru (procházející taktové čáry a složené závorky na začátku), v němž se potom opět zřizují dvě vlastní osnovy ("nahoře" pro pravou ruku a "dole" pro levou), i když spodní osnova musí ještě dostat basový klíč.

Nyní bychom do tohoto prostředí mohli začít vkládat noty. Uvnitř složených závorek vedle \new Voice = "Zpěvní hlas" bychom mohli zapisovat

\relative {
  r4 d''8\noBeam g, c4 r
}

Ale když se soubor píše takto přímo, začne být část \score velmi dlouhá a je dosti obtížné porozumět tomu, jak vše souvisí. Z toho důvodu se nabízí použití identifikátorů (nebo jinak také proměnných). Byly vysvětleny na začátku předchozí části, jak si zajisté vzpomínáte? Abychom zajistili, že obsah proměnné text je vykládán jako text písně, interpretiert wird, uvedeme jej \lyricmode. Tak jako \addlyrics, je tímto vstupní režim přepnut na text písně. Bez tohoto příkazu by se LilyPond pokoušel vykládat obsah proměnné jako noty a přitom by docházelo k vytváření množství chyb. (Kromě toho je dostupných ještě několik dalších zadávacích režimů, podívejte se na Vstupní režimy.)

Takže nyní máme, když přidáme několik not a basový klíč pro levou ruku, následující příklad:

melody = \relative { r4 d''8\noBeam g, c4 r }
text   = \lyricmode { And God said, }
upper  = \relative { <g' d g,>2~ <g d g,> }
lower  = \relative { b,2 e }

\score {
  <<
    \new Staff = "singer" <<
      \new Voice = "vocal" { \melody }
      \addlyrics { \text }
    >>
    \new PianoStaff = "piano" <<
      \new Staff = "upper" { \upper }
      \new Staff = "lower" {
        \clef "bass"
        \lower
      }
    >>
  >>
  \layout { }
}

Při zapisování (nebo při čtení) prostředí \score by se mělo postupovat pomalu a pečlivě. Nejlepší je začít s největšími útvary, a pak vymezit v nich obsažené menší útvary. Také pomáhá velice dbát na přesné odsazení, aby každý řádek, jenž přísluší k téže úrovni, skutečně vodorovně začínal na tom samém místě.

Podívejte se také na

Notace: Stavba notového zápisu.

4.1.3 Naskládání hudebních výrazů do sebe

Notové osnovy (prostředí ‚Staff‘) není bezpodmínečně potřeba vytvořit hned na začátku – mohou být uvedeny i kdykoli později. To je obzvláště užitečné při vytváření oddílů Ossias. Zde následuje krátký příklad toho, jak je možné vytvořit dodatečnou dočasnou notovou osnovu jen pro dobu trvání tří not:

\new Staff {
  \relative {
    r4 g'8 g c4 c8 d |
    e4 r8
    <<
      { f8 c c }
      \new Staff {
        f8 f c
      }
    >>
    r4 |
  }
}

Jak je vidět, velikost notového klíče je tatáž, jaká se vyskytuje i při změně klíče – o něco menší, než jakou má klíč na začátku notové osnovy. Toto je obvyklé u notových klíčů, které jsou zapsány uvnitř notové osnovy.

Oddíl ossia může být zapsán i mimo hlavní notovou osnovu:

\new Staff = "main" {
  \relative {
    r4 g'8 g c4 c8 d |
    e4 r8
    <<
      { f8 c c }
      \new Staff \with {
        alignAboveContext = "main"
      } { f8 f c }
    >>
    r4 |
  }
}

Tento příklad používá příkaz \with, který bude později vysvětlen ještě přesněji. Jím lze měnit výchozí chování jedné notové osnovy: Zde se jednoduše říká, že nová notová osnova se má umístit nad již jsoucí osnovu s názvem „main“ namísto výchozího umístění, které je pod ní.

Podívejte se také na

Ossia jsou často tisknuta bez notového klíče a bez taktového označení, většinou také o něco menší, než jiné osnovy. Toto je přirozeně možné i v LilyPondu, vyžaduje to ale příkazy, jež dosud ještě nebyly představeny. Podívejte se na velikosti předmětů a Osnovy ossia.

4.1.4 O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur

Již jste při psaní vstupního souboru pro LilyPond poznali četné různé druhy závorek a staveb na způsob závorek. Tyto se řídí různými pravidly, která mohou zpočátku působit matoucím dojmem. Předtím než budou představena přesná pravidla, pojďme si tyto různé druhy závorek a staveb na způsob závorek krátce projít znovu:

Dodatečně by snad měly být ještě dále zmíněny některé další konstrukce, které noty ať už jakkoli spojují: ligatury (označované vlnovkou ~), trioly (psané jako \times x/y {..}) und ozdoby (poznamenávané jako \grace{..}).

Mimo LilyPond vyžaduje běžné používání závorek, aby byly jejich odpovídající druhy správně seskládány, jako je tomu například tady << [ { ( .. ) } ] >>. Uzavírající závorky přitom přicházejí v obráceném pořadí k otevírajícím závorkám. Toto je také v LilyPondu nutnost pro ony tři druhy závorek, jež byly v hořejší tabulce popsány slovem ‚uzavírá‘ – musí být správně vkládány. Nicméně zbývající stavby na způsob závorek (v tabulce popsány slovem ‚označuje‘), ligatury a trioly bezpodmínečně s jinými závorkami nebo stavbami na způsob závorek seskládány být čistě nemusí. Vlastně také ani nejsou nějakými závorkami v tom smyslu, že by něco svíraly, nýbrž mnohem více jsou ukazateli, na kterém místě určitý hudební předmět začíná nebo končí.

Tak tedy může například takový frázovací oblouček začínat před ručně vloženým trámcem, a přece končit již před jeho koncem. Toto sice může z hudebního pohledu dávat málo smyslu, ale v LilyPondu je možné i toto:

{ g8\( a b[ c b\) a] g4 }

Ve všeobecnosti se dá říct, že mohou být různé druhy závorek, staveb na způsob závorek, legatových obloučků, triol a ozdob libovolně dávány dohromady. Následující příklad ukazuje trámec, který sahá až k triole (řádek 1), ligaturu, která rovněž dosahuje k triole (řádek 2), trámec a ligaturu sahající k triole, oblouček, který běží přes dvě trioly, jakož i frázovací oblouček, který začíná u trioly (řádky 3 a 4).

{
r16[ g \tuplet 3/2 { r16 e'8] }
g16( a \tuplet 3/2 { b16 d) e' }
g8[( a \tuplet 3/2 { b8 d') e'~] } |
\tuplet 5/4 { e'32\( a b d' e' } a'4.\)
}

4.2 Hlasy obsahují noty

Zpěváci potřebují ke zpívání hlasy, a LilyPond je potřebuje také: ve skutečnosti jsou všechny noty pro všechny nástroje zapsány v v notovém zápisu uvnitř hlasů. Hlas je v LilyPondu tím nejzákladnějším pojmem.

4.2.1 Slyším hlasy

Nejnižší, nejzákladnější a nejvnitřnější úrovně v LilyPondovském notovém zápisu jsou nazvány „Voice context“ (prostředí hlasu) nebo také jen „Voice“ (hlas). Hlasy jsou v jiných notačních programech někdy označovány jako „layer“ (úroveň).

Skutečně je úroveň hlasu tou jedinou, která opravdu může obsahovat noty. Pokud není otevřeně vytvořeno žádné prostředí hlasu, je jedno vytvořeno automaticky, jak to bylo ukázáno na začátku této kapitoly. Některé nástroje, jako je tomu například u hoboje, mohou zároveň zahrát jen jednu notu. Noty pro takové nástroje jsou jednohlasé a potřebují jen jeden hlas. Nástroje, které současně dokáží zahrát více not, jako klavír, naproti tomu často potřebují více hlasů, aby mohly popsat různé současně zaznívající noty s často rozdílnými rytmy.

Jeden hlas přirozeně může v jednom akordu obsahovat více not – takže kdy přesně je potřeba více hlasů? Podívejme se nejprve na tento příklad se čtyřmi akordy:

\relative {
  \key g \major
  <d' g>4 <d fis> <d a'> <d g>
}

To lze vyjádřit tak, že se pro ukázání akordů použijí jednoduché špičaté závorky < ... >. A pro to je potřeba jen jednoho hlasu. Ale předpokládejme, že by Fis bylo vlastně osminovou notou, kterou následuje osminová nota G (jako průchodný tón k A)? Zde máme dvě noty, které začínají ve stejnou dobu, ale mají rozdílné doby trvání: čtvrťová nota D a osminová nota Fis. Jak by je šlo zapsat? Jako akord je napsat nejde, protože v jednom akordu musejí mít všechny noty stejnou délku. Ani nemohou být zapsány jako po sobě jdoucí noty, neboť začínají v ten samý čas. V takovém případě tedy potřebujeme dva hlasy.

Jak se to ale vyjádří v LilyPondovské skladbě?

Nejjednodušším způsobem, jak provést zápis částí s více než jedním hlasem na osnovu, je hlasy zapsat za sebou (pokaždé se závorkami { ... }), a pak je souběžně spojit špičatými závorkami (<<...>>). Obě části ještě dodatečně musejí být jedna od druhé odděleny dvěma zpětnými lomítky (\\), aby byly rozpoznány jako dva různé hlasy. Bez těchto oddělovačů by byly zapsány jako jeden hlas. Tato technika je obzvláště vhodná, když se jedná o noty, které jsou jako hudba především jednohlasé, v nichž se ale příležitostně sem tam vyskytují místa, která jsou vícehlasá.

Takto to vypadá, když jsou akordy rozděleny do dvou hlasů a k průchodnému tónu je ještě přidán legatový oblouček:

\relative {
  \key g \major
  %    Voice = "1"             Voice = "2"
  << { g'4 fis8( g) a4 g } \\ { d4 d d d }  >>
}

Všimněte si, že nožičky druhého hlasu nyní ukazují dolů.

Tady je jiný jednoduchý příklad:

\key d \minor
%    Voice = "1"           Voice = "2"
<< { r4 g g4. a8 }    \\ { d,2 d4 g }       >>
<< { bes4 bes c bes } \\ { g4 g g8( a) g4 } >>
<< { a2. r4 }         \\ { fis2. s4 }       >>

Není nutné používat pro každý takt vlastní stavbu << \\ >>. U hudby s jen málo notami na takt to může zdrojový soubor udělat čitelnějším, ale když se v jednom taktu vyskytuje mnoho not, může být lepší napsat každý hlas odděleně, jako zde:

<<
  \key d \minor
  \relative { % Voice = "1"
    r4 g' g4. a8 |
    bes4 bes c bes |
    a2. r4 |
  } \\
  \relative { % Voice = "2"
    d'2 d4 g |
    g4 g g8( a) g4 |
    fis2. s4 |
  }
>>

Tento příklad má jen dva hlasy, ale stejné stavby lze použít, když máme tři nebo více hlasů, tak, že přidáme více oddělovačů, zpětných lomítek.

Hlasová prostředí nesou názvy "1", "2" atd. V každém z těchto prostředí je nastaven svislý směr nožiček, legatových obloučků, ligatur, značek pro dynamiku atd. tak, jak se patří.

\new Staff \relative {
  % Main voice
  c'16 d e f
  %    Voice = "1"   Voice = "2"              Voice = "3"
  << { g4 f e } \\ { r8 e4 d c8~ } >> |
  << { d2 e }   \\ { c8 b16 a b8 g~ 2 } \\ { s4 b c2 } >> |
}

Tyto hlasy jsou všechny odděleny od hlavního hlasu, který obsahuje noty mimo stavbu << .. >>. Pojmenujme ji souběžná stavba. Ligatury a legatové obloučky mohou dohromady spojovat pouze noty uvnitř těchže hlasů a nemohou tedy přesahovat do souběžné stavby a ze souběžné stavby. Obráceně platí, že současné hlasy z vlastní souběžné stavby ve stejné notové osnově jsou týmiž hlasy. Na všechny souběžné stavby se vztahují i jiné s prostředím hlasu spojené vlastnosti. Zde je stejný příklad, ale s různými barvami a hlavičkami not pro každý hlas. Všimněte si, že změny v jednom hlasu se nevztahují na jiné hlasy, ale nadále trvají v tomtéž hlase a jsou v něm přítomny ještě později. Všimněte si také, že spojené noty mohou být rozděleny přes stejný hlas do dvou staveb, jak je to ukázáno zde na modrém trojúhelníkovém hlase.

\new Staff \relative {
  % Main voice
  c'16 d e f
  <<   % Bar 1
    {
      \voiceOneStyle
      g4 f e
    }
  \\
    {
      \voiceTwoStyle
      r8 e4 d c8~
    }
  >> |
  <<  % Bar 2
     % Voice 1 continues
    { d2 e }
  \\
     % Voice 2 continues
    { c8 b16 a b8 g~ 2 }
  \\
    {
      \voiceThreeStyle
      s4 b c2
    }
  >> |
}

Příkazy \voiceXXXStyle jsou tu především k tomu, aby se používaly v vzdělávacích dokumentech, jako je tento. Mění barvu notové hlavičky, nožičky a trámce, a dodatečně podobu notové hlavičky, takže se hlasy dají snadno od sebe rozlišit. První hlas je nastaven jako červený kosočtverec, druhý hlas je nastaven jako modrý trojúhelník, třetí hlas je nastaven jako zelený kruh s křížkem a čtvrtý hlas (který tu použit není) má tmavěčervený kříž. \voiceNeutralStyle (zde také není použit) změny vrací zpět na výchozí styl. Později bude ukázáno, jak mohou být příkazy, jako je tento, vytvářeny samotným uživatelem. Podívejte se také na Viditelnost a barva předmětů a Použití proměnných pro ladění.

Vícehlasost nemění vztahy not uvnitř bloku \relative. Každá nota je nadále počítána ve vztahu k předchozí notě, nebo poměrně k první notě předchozího akordu. Tak například zde je spočítáno

\relative c' { NoteA << < NoteB NoteC > \\ NoteD >> NoteE }

NoteB se zřetelem na NoteA
NoteC se zřetelem na NoteB, ne noteA;
NoteD se zřetelem na NoteB, ne NoteA nebo NoteC;
NoteE se zřetelem na NoteD, ne NoteA.

Jinou možností je umístit příkaz \relative na začátek před každý hlas. To se nabízí, když jsou hlasy od sebe ve větší vzdálenosti. Může to být, když jsou noty v hlasech široce odděleny, přehlednější.

\relative c' { NoteA ... }
<<
  \relative c'' { < NoteB NoteC > ... }
\\
  \relative g' { NoteD ... }
>>
\relative c' { NoteE ... }

Pojďme konečně rozebrat hlasy ve složitějším kuse hudby. Zde jsou noty prvních dvou taktů Chopinových Deux Nocturnes, Op. 32. Tento příklad bude později použit v této a další kapitole, aby na něm byly názorně ukázány různé techniky, jak vytvářet noty. Proto si na tomto místě v kódu nevšímejte čehokoli, co by vám přišlo záhadné, a soustřeďte se jen na noty a hlasy. Složitější věci budou vysvětleny v pozdějších částech.

Směr nožičky se často používá k tomu, aby se ukázala souvislost dvou souběžných melodií. Zde ukazují nožičky všech horních not nahoru a nožičky všech dolních not dolů. To je první známkou toho, že je potřeba více než jeden hlas.

Ale skutečná nezbytnost více hlasů nadejde teprve tehdy, když současně zaznívají různé noty, které začínají ve stejnou dobu, mají rozdílné doby trvání. Podívejte se na noty, jež začínají na třetí době prvního taktu. As je tečkovaná čtvrťová nota, F je čtvrťová nota a Des je půlová nota. Nemohou být zapsány jako akord, protože všechny noty jednoho akordu mají stejnou dobu trvání. Nemohou být ale zapsány ani jako jdoucí po sobě, protože musí začínat v tutéž dobu. Tato část taktu potřebuje tři hlasy, a běžně se zapisují tři hlasy pro celý takt, jak je to vidět na příkladu níže; kde jsou použity různé hlavičky not a barvy pro různé hlasy. Ještě jednou: Zdrojový kód pro tento příklad bude později vysvětlen znovu, proto si nevšímejte ničeho, čemu zde nemůžete porozumět.

Pokusme se tedy tyto noty zapsat od začátku. Jak je zde vidět, je tu obsaženo několik potíží. Začneme, jak jsme se to naučili, pomocí konstrukcí << \\ >>, kterou zapíšeme tři hlasy prvního taktu:

\new Staff \relative {
  \key aes \major
  <<
    { c''2 aes4. bes8 } \\ { aes2 f4 fes } \\ { <ees c>2 des }
  >> |
  <c ees aes c>1 |
}

Směr notové nožičky je přiřazen automaticky; hlasy s lichým číslem nesou nožičky nahoru, sudé mají nožičky dolů. Nožičky pro hlasy 1 a 2 jsou správně, ale nožičky třetího hlasu by v tomto příkladu měly vlastně ukazovat dolů. Můžeme to opravit jednoduše tak, že vypustíme třetí hlas, přeskočíme jej a noty umístíme do čtvrtého hlasu. To se udělá jednoduše přidáním páru \\.

\new Staff \relative {
  \key aes \major
  <<  % Voice one
    { c''2 aes4. bes8 }
  \\  % Voice two
    { aes2 f4 fes }
  \\  % Omit Voice three
  \\  % Voice four
    { <ees c>2 des }
  >> |
  <c ees aes c>1 |
}

Vidíme, že se tím mění směr nožiček, ale ukazuje se jiný problém, na který se někdy při více hlasech narazí: Nožičky not jednoho hlasu se mohou střetávat s nožičkami jiného hlasu. LilyPond dovoluje notám různých hlasů, aby se nacházely ve stejné svislé poloze, za předpokladu že nožičky ukazují v opačných směrech, a třetí a čtvrtý hlas pak umísťuje tak, aby pokud možno k vzájemnému střetu nedocházelo. Obvykle to pracuje dobře, ale v tomto případě jsou noty nejnižšího hlasu zřetelně nedobře umístěny. LilyPond nabízí několik různých způsobů, jak vodorovnou polohu not přizpůsobit. Nejsme však ještě tak daleko, abychom tyto funkce mohli použít. Proto tento problém odložíme na později; viz vlastnost force-hshift v Oprava překrývajících se not.

Podívejte se také na

Notace: Více hlasů.

4.2.2 Přesně vyjádřené začátky hlasů

Prostředí hlasů lze vytvářet i ručně uvnitř bloku << >> pro vytvoření vícehlesé hudby. Pomocí příkazů \voiceOne až \voiceFour lze ke každému hlasu přidat odpovídající chování svislého posunu a požadované směry nožiček, legatové obloučky a jiné předměty. V delších notových zápisech je tento způsob čistší, protože dovoluje, aby byly hlasy odděleny a aby se jim daly popisnější názvy.

Stavba << \\ >>, kterou jsme použili v předchozím úryvku:

\new Staff {
  \relative {
    << { e'4 f g a } \\ { c,4 d e f } >>
  }
}

ist identisch mit

\new Staff <<
  \new Voice = "1" { \voiceOne \relative { e'4 f g a } }
  \new Voice = "2" { \voiceTwo \relative { c'4 d e f } }
>>

Obojí výše by vytvořilo následující notový obraz:

Příkazy \voiceXXX nastavuje směr nožiček, legata ligatury, artikulace, textové poznámky, tečkování tečkovaných not a prstoklady. \voiceOne a \voiceThree nechají tyto předměty ukazovat nahoru, \voiceTwo a \voiceFour je naproti tomu nechají ukazovat dolů. Tyto příkazy rovněž vytvářejí vodorovný posun pro každý hlas, když se vyžaduje vyvarování se střetům notových hlaviček. Příkaz \oneVoice nastavení vrací na obvyklou hodnotu pro jeden hlas.

Podívejme se na některých jednoduchých příkladech, jaký přesně mají příkazy \oneVoice, \voiceOne a voiceTwo účinek na text, obloučky a označení dynamiky:

\relative {
  % Default behavior or behavior after \oneVoice
  c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
}

\relative {
  \voiceOne
  c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
  \oneVoice
  c,4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
}